DeathBringers - úvod

Prologue

Jaká nám jenom zbývala výzva? Kromě Black Templu jsme byli všude, každý se před námi třásl. Jedni z nejzkušenějších válečníků u hordy, naše zbraně byly pokryté zaschlou krví nepřátel, na čele již bylo několik vrásek, oči smutné. Den byl stále stejný, byli jsme jako uzavřeni ve stále stejné smyčce, museli jsme se osvobodit, oprostit se!

Pro některé z nás to bylo tak těžké, že již dále nepokračovali, neměli dál tu sílu, která nás žene vpřed. „For the horde!“ To jsme křičeli, když jsme se hnali proti houfům nepřátel. Jenže z těch nepřátel se stali naši přátelé, z bývalých spojenců nepřátelé. Stáli jsme znovu před výzvou a tentokrát ne v nablýskané zbroji a se svojí zbraní v ruce, tak jak jsme již byli zvyklí, stáli jsme v otrhaných hábitech, s ubohým klacíkem, ale s obrovskou touhou něco dokázat! Pokořit sami sebe a stát se hrdými členy aliance. Mnoho padlých hrdinů oplakáváme, ale daleko více jich vítáme v našich řadách.

Nemůžeme už křičet „For the horde!“, ale stále můžeme provolávat to nejdůležitější, to co koluje v našich žilách, to co si řeknete, když vás opouští život, ale vaši přátelé žijí dál a bitvu vyhrají. Ta tři nezapomenutelná slova

Budou platit stále, dokud se najde aspoň jeden udatný bojovník, který bude mít tu čest nést symbol guildy!